. . . . .

Jo, tohle nikdo nemusí číst, někam jsem zaštrachala deníček a nemůžu ho ne a ne najít. Né, já prostě nemůžu za boha přemýšlet -  dohání mě to k šílenství.  Jo, mám problémy sama se sebou a asi si to nechci přiznat, mám problém ze vším.  Z*urvený období ?. Já nevim,  že by období trvalo tak dlouho ? ... Jenže jsem v tom tak nějak sama, jelikož o tom nedokážu s nikým mluvit a i kdyby, všichni mi  řeknou to samé -. bude to dobré neboj, bude líp. Neříkejte, jako bych to bez Vás nevěděla, bude líp já vím, ale kdy ?.   Takových otázek, na které si nedokážu odpovědět . Takových pocitů, myšlenek .. ve kterých nevidím souvislost.  Mám v hlavě totální zmatek !!.  Všechno  a všechny city  a pocity by měli být jinak a ne tak jak jsou .  Jakoby se mi přetočil svět a všechno se změnilo.  Né, já si nestažuju, jen konstatuju jak to je. Nerada se v tom utápím, nerada kvůli tomu brečím a nerada se s tím někomu svěřuji.  Skáču z jednoho na druhé já vím, jenže mám v hlavě tolik myšlenek,  že nevím kde začít, co říct jako první. Nesnáším to, když tohle všechno musím s někým probírat, ale ted nevím, jestli to probírám i s Vámi, asi ne, když mi na to nebudete odpovídat a komentovat to. Nesnáším, když se ze mě někdo snaží dostat co mi je, když to musím někomu říkat a když už to mám někomu říct, tak raději řeknu že nic, že mi nic neni a at to nechá být, protože nevim, co mám říkat, jak mám všechno tohle popsat, to snad ani nejde, protože já sama nevím jak se cítím, co mi je a proč mi něco je.   Jen vím, že mi je fakt dost hrozně. :D .  Je to dost k pláči, když nevidíte sami sebe co. ? Když se nemůžu najít.A když už se teda rozhodnu, že mi bude zase fajn,  stane se něco, něco vidím, něco mě naštve a je to tu znova ? Tak co to je sakra ? . Sedím za stolem jak trotl, čumím ven a stejně nic nevidím.  Hrozně mě to utápí, když si  sama v sobě nědokážu udělat pořádek,když nevím  co chci a jak to chci.  Potřebovala bych od všeho a od všech pryč, někam , na dlouho. Kde budu sama. Jenže jasně, to mi fakt asi nevyjde. Dííííík.